Z Liberečačky se stala Pražačka. Z gymnazistky umělkyně.
Jsou to teprve ani ne dva měsíce, ale mě příjde, jako bych takhle žila odjakživa. S neuvěřitelnou lehkostí jsem si zvykla na bydlení na intru, na vychovatelky místo rodičů, na stojany místo školních lavic, na štětce a barvy místo kalkulačky. Jsem šťastná? Jsem!
Miluju, když ráno vstanu a těším se na nový den.
Miluju ježdění metrem.
Miluju capuccino a modrou camelku po ránu.
Miluju hodiny modelování a počítačové grafiky.
Miluju čokoládové donuty z našeho školního bufetu.
Miluju noční Prahu ponořenou v mlze.
Miluju naše páteční žbré a prosmáté celé odpoledne.
Takže jestli někdo máte příležitost vykašlat se na svůj starý život, tak ať už byl tenhle život sebelepší, chyťte tu příležitost za pačesy a začněte odznova. Nenechte se ovlivnit strachem z neznámého, jako se to málem stalo mně. Skočte do toho po hlavě. Nebudete litovat.
Ambar

