Květen 2011

Nemaluju. Miluju.

21. května 2011 v 17:37 | Ambar
A toho jste si určitě všimli. Aspoň toho prvního tedy. Pár týdnů bez mých obrázků a písmenek. Asi proto, že jsem se vydala vstříc novým dobrodružstvím. Vstříc odvrácené straně života. Takové té plné kluků, alkoholu, cigaret a zkažených kamarádů. Takové té plné poflakování a nocí mimo domov. Takové té špatné. Takové té mé.

A nejhorší je, že s tím nechci skončit. Prozření se nedostavilo. Možná kvůli němu. Kvůli tomu kudrnatýmu.

A jestli jsem alespoň šťastná? Ač se mi na tváři rozjíždí široký úsměv, z očí tečou slzy. Nevím, co cítím. Ne že bych snad necítila nic. Ba právě naopak, mám v sobě takový chaos, jako nikdy. Jsem náročná a nenáročná zároveň. Hledám všude dokonalost, a přitom mi k radosti stačí jen žmoulat v dlaních jeho mikinu. Samozřejmě, že bych byla radši, kdyby jeho ruce žmoulaly tu mou. A mohlo to nastat. Mohlo, kdybych v hlavě neměla při jeho přítomnosti absolutní temno. Zatmění, při kterém ze sebe nevydám ani hlásku. Při kterém všechny mé přednosti, mám-li nějaké, mohou jít stranou, protože já je dokonale skryji. Chtěl mě zahřát, ale já prohlásila, že mi není zima, přestože jsem se klepala jak osyka. Bylo mi totiž teplo na duši. Stačil jeho úsměv a oslovení zdrobnělinou mého jména. Stačilo se napít z flašky, ze které předtím pil on a zapoměl otřít své sliny. Stačilo vědět, že existuje.

A to mi stačí pořád.

Vyložte si to jak chcete.