Březen 2011

Evo, Edo, Emilie

22. března 2011 v 17:46 | Ambar
Pěkný den vám přeji, dámy a pánové,
i když sama musím přiznat, že pro mě moc pěkný zatím nebyl. Opět jsem vstala levou nohou z postele. Pro příště si radši nalepím nad hlavu velkou připomínku pro mou pravou dolní končetonu, ať si ráno nezapomene pospíšit a předehnat svou kolegyni. Ať už špatná nálada nemá repete.
A když už se dostaví? Velká čokoláda na vaření a z repráků Bob Marley. Toť recept na úsměv :)

Dost keců a pojďme k věci. Mám tu pro vás další ilustraci. Kdo neví, o co se jedná, či by si chtěl snad prohlédnout ilustrace předchozí, nechť se trochu prošťourá v mém archivu či galerii. (Galerii upřednostňujte nemáte-li dostatek času a chcete se jen narychlo pokochat mými staršími díly, archiv pokud si k tomu chcete přečíst i nějaké to okecáváníčko).


Miloš Holas: Evo, Edo, Emilie

Evo, Edo, Emilie,
Elišce se líbí E,
E se kroutí jako vlnka,
Eva oči má jak srnka,
Eda jako zajíc,
Emička jak krajíc.

Doufám, že se vám obrázek zalíbil.
I když já osobně přiznávám, že je to jeden z mých slabších.
Nevadí, hořká čokoláda to spraví :)

Ambar.


Ať žije rock'n'roll!!

13. března 2011 v 21:55 | Ambar

Náhodně vybraná akvamarínová glazura udělala z kočíčí misky kočičí missku. I náš vybíravý kocour z ní rád žere. A jakpak by taky ne, když mu jí přinesl Ježíšek. Anebo alespoň on v to věří :)

Jinak co se týče života mého, mám se více než skvěle. Páteční noc jsem si báječně užila na rock'n'rollce, a i když si z ní moc nepamatuji, určitě to bylo prímový. Navíc to ve mně utvořilo jakýsi zlom a najednou mám touhu být ve společnosti, začínám nesnášet pronuděné víkendy a dokonce se těším na zítřejší školu. K mé dobré náladě přispěl i příchod pana Cé, přestože muž Á je stále na koni. Bůhvíproč.

Omluvte krátký článek,
několik hodin dělaná keramická miska vám ho snad vynahradí.
Piplačka to byla velká, zvlášť, když jí napoprvé upadaly nožičky, napodruhé hlava, napotřetí praskla, a napočtvrté se ztratila kdesi v peci.
Pěkné pondělí.
Ambar.


Dědku, dědku, dědku

2. března 2011 v 21:07 | Ambar
Na malou (anebo spíš delší) chvilku se z umělkyně stal člověk. Tady, blogově. A v reálném životě to bylo přesně naopak.

A to teď, dámy a pánové, končí, a vracíme se do starých kolejí. Kolejí, které vedou kamsi k ilustrátorské kariéře. Jelikož jsme mezitím nabrali dost nových cestujících, a ti staří možná zapoměli, trochu všem osvěžím paměť. Momentálně již ilustruji.