Přestala jsem přemýšlet a začala konat. Možná jsem si ještě neskočila z letadla a nenavštívila daleké země, ale můžu říct, že žiju naplno. Nebo alespoň o něco plněji, než tomu bylo před pár dny.
Chcete důkaz? Máte ho mít!



Sedli jsme na lanovku...


...a v tu ránu byli nad mraky.

Zahráli si na drsňačky...

...pokochali se krajinou...

...sjeli si pár kopců...


...a byli šťastní ze života!
A tak končí příběh, přátelé. Příběh, který stále pokračuje, a je jen na nás, zda bude s dobrým koncem. Tak se chopte každé příležitosti a nebojte se riskovat, jelikož, jak řekl jeden moudrý muž, "raději shořet, než vyhasnout"!
A nadbytek se nezabývejte přemýšlením, to já už obstarala za vás. Přišla jsem na jméno jediného něčeho, čemu podléhat musíme, ač chceme, nebo nechceme. Na jméno něčeho, co nejde obalamutit a nejde se mu vyhnout. Nelze to přeprat a nelze to obejít. A zasahuje do života každého z nás, jak negativně, tak pozitivně. Je to náš čtvrtý rozměr. Je to ČAS.
Přeji pěknou neděli, která bude za pár okamžiků díky ČASU minulostí.
Není to zvláštní?
Ambar.


Pěkný Bloog!
A super fotky :)
Jestli máš čas a chuť běž se kouknou na ten můj :P