Kdo jsem?
7. ledna 2011 v 19:51 | AmbarKomentáře
[1]: ...ale není, neboj :) Blog mi času ubírá minimum, navíc myslím, že blogování je činnost vesměs inteligentní a plnohodnotná. Chci se zbavit spíš toho počítačového nicnedělání!
V tvém případě je tohle jenom podceňování, tvoje obrazy jsou nádherný!
Á, tohle jsem si už taky párkrát říkala; ale jsou dny, kdy bývá těžké to dodržet...
Připomíná mi to mě.Vždy když něco nakreslím nejsem s tím tak moc spokojená,ale přesto se to rodině líbí.Druhý den se koukám na internetu na jinší autory a vidím ,že jsou mnohem mnohem lepší než a to mají stejně roků jako já.A to prosím kreslím už od nepaměti :D
Nikdy neříkej nikdy.
Je to dobré rozhodnutí! A držím ti palce, abys vydržela a zdokonalovala se. A nebude to lehké...
Přesto, nikdy neříkej nikdy :-)
P.S. znamená to, že už nebudeš na blogu?
[2]: Ptala jsem se, jestli budeš na blogu, a odpověď vidím hned v druhém komentáři.
Jsem ráda, že jsi s tím nesekla. To druhé ti schvaluju (myslím tím dlouhé vysedávání u počítače. Všechno má svůj čas...)
Tvé povídání i obrazy by mi chyběly!
Neboj, ve čtrnácti jsem neměla na svém kontě moc úspěchů, stejně jako ty. Ale ono to není jen o tom vyčnívat z davu svým talentem a pílí. Nemusíš být nutně jiná a lepší než ostatní, šťastná můžeš být i jinak:) Ale chválím tvé rozhodnutí, já sama jsem na základce navštěvovala miliony kroužků a jsem nesmírně ráda, že mi to tehdy naši umožnili. Výtvarka, sbor, skaut, atletika, volejbal, flétna, kytara... a zůstala jsem do dnešního dne u volejbalu a sboru:) Nevynikám, ale neuvěřitelně mě to baví, a o tom to je:-)
A Tomáš Klus je sympaťák! :)


To vypadá jako rozloučení...