Strávila jsem jedno pěkné odpoledne s Tomášem Klusem, ačkoli on celý náš společný čas postával za sklem monitoru. Snažila jsem se ho pochopit nejen jako písničkáře, ale i jako člověka. Jako člověka, co něco dokázal, něco poznal, něco objevil. Možná se u toho dost nabrečel a třeba i nasmál, ale něco znamená. Toto náramné odpoledne mi kromě holých faktů přineslo i jednu otázku - Kdo jsem já? A k tomu se váže další - co jsem ve svých čtrnácti letech dokázala? Dokázala jsem se nakojit, později nakrmit, dokázala jsem chodit do školy a sbírat relativně dobré známky. Dokázala jsem namalovát pár zanicstojících obrázku, ale... co víc? Tohle má být výsledek čtrnáctileté práce?
Existují věci, které nemají řešení, anebo jejich řešení nejsou stoprocentně funkční. Přesto však lepší mít procent pár, než žádné. A tak jsem se rozhodla rozjet program "Něco znamenej". Tento program funguje podobně jako metoda ve filmu Yes man, akorát je okořeněná trochou zdravého rozumu. Vlastně to znamená, že seru na sraní na kroužky a na flákání se doma. Už nikdy žádné odpoledne strávené za televizí nebo počítačem. Budu mít aktivní život. A zbytek už nechám na osudu, ve který nevěřím. Možná se za pár let objevím. Objevím svoje pravé já. Možná, a možná taky ne. Zkusme v to alespoň věřit.
