Leden 2011

Poslal mi pusu. Sice jenom virtuální, ale poslal.

28. ledna 2011 v 20:32 | Ambar
Takhle by to asi vypadalo v deníčku čtrnáctileté slečny. A mně je čtrnáct. A jsem slečna. Už jenom mít ten deníček a bylo by to tam. Tak to sdělím alespoň vám :)

Byla to sice jenom pusa na dobrou noc, takováta, co se posílá i mezi obyčejnými kamarády, ale tady to bylo jiné. Cítila jsem to. Cítila jsem takovou tu jisrku.

Sluníčková

Jó, chtěla bych mít její problémy, říká si starší (ne však stará, zkrátka jen starší) generace. Ale upřímně myslím, tohle každý z nás jednou zažil či zažije. Anebo právě zažívá, jako já, že :)

Poslal mi pusu. Sice jen stiskem dvojtečky, pomlčky a hvězdičky, ale poslal. A já to vím.

Prkno, čas a pár kámošů

15. ledna 2011 v 22:16 | Ambar
Přestala jsem přemýšlet a začala konat. Možná jsem si ještě neskočila z letadla a nenavštívila daleké země, ale můžu říct, že žiju naplno. Nebo alespoň o něco plněji, než tomu bylo před pár dny.

Chcete důkaz? Máte ho mít!

http://sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc6/hs060.snc6/169027_1399631770477_1822793761_783132_7556683_n.jpg

Sedli jsme na lanovku...

http://sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc4/hs1364.snc4/163659_1384604514805_1822793761_757446_4672555_n.jpg

...a v tu ránu byli nad mraky.


Kdo jsem?

7. ledna 2011 v 19:51 | Ambar
Strávila jsem jedno pěkné odpoledne s Tomášem Klusem, ačkoli on celý náš společný čas postával za sklem monitoru. Snažila jsem se ho pochopit nejen jako písničkáře, ale i jako člověka. Jako člověka, co něco dokázal, něco poznal, něco objevil. Možná se u toho dost nabrečel a třeba i nasmál, ale něco znamená. Toto náramné odpoledne mi kromě holých faktů přineslo i jednu otázku - Kdo jsem já? A k tomu se váže další - co jsem ve svých čtrnácti letech dokázala? Dokázala jsem se nakojit, později nakrmit, dokázala jsem chodit do školy a sbírat relativně dobré známky. Dokázala jsem namalovát pár zanicstojících obrázku, ale... co víc? Tohle má být výsledek čtrnáctileté práce?

Existují věci, které nemají řešení, anebo jejich řešení nejsou stoprocentně funkční. Přesto však lepší mít procent pár, než žádné. A tak jsem se rozhodla rozjet program "Něco znamenej". Tento program funguje podobně jako metoda ve filmu Yes man, akorát je okořeněná trochou zdravého rozumu. Vlastně to znamená, že seru na sraní na kroužky a na flákání se doma. Už nikdy žádné odpoledne strávené za televizí nebo počítačem. Budu mít aktivní život. A zbytek už nechám na osudu, ve který nevěřím. Možná se za pár let objevím. Objevím svoje pravé já. Možná, a možná taky ne. Zkusme v to alespoň věřit.