Bylo to zvláštní
1. září 2010 v 19:48 | AmbarBylo to... zvláštní. Ano. Pootevřela jsem dveře naší třídy a nakoukla dovnitř. Seděli tam nějací starší studenti, nejspíše maturanti nebo něco jim příbuzného. "To není naše třída", oznámila jsem vedle mě stojící spolužačce. "Ale ano, je.", odvětila mi. "Dobře, je to naše třída, ale nesedí v ní naši lidi", stála jsem si na svém. "Co blázníš? Samozřejmě, že to jsou naši lidi." A postrčila mě dovnitř. Rozhlédla jsem se znovu. Byli to naši lidi, ale nepodobali se jim. Byli vytáhlí nejmíň o několik decimentrů, slušně oblečení, spořádaně se chovající, vlasy o něco delší než loni a vypadali tak... dospěle. Byli staří jako já, jenže já v sobě ještě cítila to bezstarostné dítko. Za ty dva měsíce jsem zapoměla, jak stará jsem doopravdy, natož jak staří jsou mí stejně staří spolužáci. Ušlo mi, že jsem já i ostatní o dva měsíce starší. O dva měsíce blíže ke všemu. Ke konci školního roku. K maturitě. K vysoké škole. K promocím, trvalé práci, vlastním dětem. Ke stáří. K SMRTI.
Je to zvláštní. Ale k mému údivu ne děsivé. Můj čtrnáctiletý život mě... baví. Najednou.
Komentáře
Rada by som vedela, či aj mňa zajtra bude čakať podobný šok. Ja nechcem dospieť. nechcem, aby ostatní dospeli, aj keď k tomu majú už len krôčik. Takto sa mi to páči.
Wow...to lidi v naší třídě se podle mě vůbec nezměnili...pořád stejný děti :D a mě to vyhovuje ;) ne vždycky samozřejmě...ale baví mě, že se ještě nemusím chovat dospěle =)*
Jejé :D Tak to já lidi určitě poznám ;-).
[1]: kéž by tam život doopravdy začl, když ted nějak pokulhává
Připadám si, jakobych četla o sobě samé před dvěma lety. Prožívala jsem o úplně stejně jako Ty a prožívám to takhle do dnes. Je to zvláštní, ale já tu duši dítěte v sobě cítím stále.
Přeju Ti hodně štěstí v novém školním roce. :)
Ta závěrečná část se mi dost líbí, zajímavá úvaha :)


Jakto čtrnáctiletý? :D
Ten závěr měl sakra spád :D Maturita ---> smrt. :D
Neboooj :-) Život začne teprv na tý vejšce :-)