Září 2010

Hrdlička

27. září 2010 v 20:54 | Ambar
Vážení a milí,
mám tu čest představit vám třetí ilustraci ke knížce A - písmenko pro tebe. Předchozí ilustrace si můžete prohlédnout v článcích A - písmenko pro Tebe a Bačkory, bačkory, bačkorata. Dnešní ilustrace je k písmenu C a básničce Hrdlička.

Hrdlička
Černobílá obrysová verze k nahlednutí zde.
A teď básnička k ilustraci vázaná:

Miloš Holas: Hrdlička

Copak nevíš, maličká?
Cukrů, volá hrdlička.
Cukrů, cukrů, zjasni tváře,
cukrů, jako u cukráře,
cukrů, nesu pochoutku,
cukrů, cukr v kornoutku.

Doufám, že se vám ilustrace líbila.
Pěkný večer a užijte si zítřejší svátek.
Ambar


Ďubkování

22. září 2010 v 20:55 | Ambar
Ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub, ďub...

...aneb ďubkování čili pointilismus, z kteréhu už mám v ruce tiky. Ďub ďub.

Pointilismus je výtvarný styl, kde vybarvujete i stínujete malinkými, stejně velkými tečkami. Vlastně by se dalo říct, že celý obraz se zkládá jen a pouze z puntíků různě rozmístěných a různě nahuštěných na sebe.

Vytvořit tímto způsobem veledílo na nějaký významnější formát je značně nepříjemné a trvá to značně dlouho, takže ode mě dnes puntičkaření nečekejte. Místo toho si vychutnejte ubrouskovou krabičku.

Krabice s růžemi

Vyrobit (resp. ozdobit) takovou krabičku není nic složitého. Jen ji natřete lepidlem, přiložíte ubrousek a od středu začnete zase natírat. Na závěr můžete přelakovat.

Šíleně se mi zalíbily ty růže, jejich pozadí je navíc zažloutlé a v lepidle se objevily drobné prasklinky, takže to celé působí krásně starodávným dojmem.

A víte co mě napadá? Už dlouho jsem se vám nesvěřila s mým skutečným životem. A víte proč? Vždycky jsem se vám tu vyplakávala a stěžovala si na vše kolem, ovšem teď není na co. Nadmíru šťastná Ambar :)

Pěkný večer.
Am.


Čáranice čmáranice

20. září 2010 v 20:45 | Ambar
...aneb nuda při fyzice.

Abstrakce 1

Jednalo se o fyziku minulého pátku, ne o 21.července, jak by se z obrázku někdo mohl mylně domnívat. Pouze jsem si propůjčila starší stránku svého diáře, jelikož všechny zářiové mám již popsané.

Omluvte prosím nerovnoměrně vybarvené plochy, dělala jsem to narychlo, v nepříjemné poloze a ještě k tomu jen obyčejnými fixy. Zkrátka školní podmínky :D


Umění třikrát jinak

14. září 2010 v 19:43 | Ambar
Zaprvé, umění jako vaření.

Caprese

...aneb když mě v sobotu honila mlsná a já si udělala salát Caprese. Recept: Nakrájímé libovolné množtví rajčat a libovolné množství sýru mozarella na libovolně velké kousky. Poklademe na talíř, zakápneme olivovým olejem, okořeníme sušenou bazalkou a osolíme, popř. opepříme dle chuti. Ozdobíme čerstvou bazalkou a černými olivami. Podáváme s v troubě opečenou bagetou natřenou bylinkovým máslem a voilà! Dobrou chuť.


Bačkory, bačkory, bačkorata

12. září 2010 v 17:36 | Ambar
Je tady druhý díl seriálu mých ilustrací pro knížku A - písmenko pro tebe. Tentokrát se jedná o obrázek k písmenku bé a básničce Bačkory, bačkory, bačkorata.

Zvolená technika je opět akvarel a tuš.
Bába

Obrysová verze (omalovánka) je k vidění zde.

Miloš Holas: Bačkory, bačkory, bačkorata

Bačkory, bačkory, bačkorata,
báby nosí paraplata.
Bude-li bouřka, třesky, plesky,
budou jimi strašit blesky.

A to je celé.
Užijte si zbytek neděle,
Ambar


Smalt

5. září 2010 v 20:15 | Ambar
V sobotu dopoledne jsem byla na kurzu smaltování. Byla to moje první zkušenost s touto technikou, ovšem jak jsem během tříhodinové výtvarničiny zjistila, určitě ne poslední.

Smaltované výrobky jsou moc krásné, a to i přes to, že aplikace barviva není tak jednoduchá, jak se může zdát. Speciální smaltovací barvy totiž nejsou takuté a ani v podobě pasty, ale prodávají se jako prášek. Jak již tušíte, se sypkou hmotou těžko vytvoříte komplikované barevné obrázky, ale spíš jen lehké vzory, barevné přechody a drobné obrazce. Můžete experimentovat se šablonkami, rovnou hranou papíru, vyrýváním a vrstvením. A vznikne vám pak něco jako toto...

Smalt

Odspoda: přívěšek na krk nebo na klíče, nejdříve zasypáno bílou barvou a po vypálení pomocí hrany papíru dotvořeny námořnické proužky. Dále, přívešek na krk, základní barva je černá, po vypálení posypáno bílou a detaily vyškrábány ostrou špejlí. Výše, naušnice, princip stejný jako u prvního přívěsku, srdíčka vytvořena pomocí šablonky.

Snad se vám to líbilo,
a ať se vám zítra pěkně vstává.
Ambar


A - písmenko pro tebe

3. září 2010 v 21:45 | Ambar
Tak, a konečně mám hotovou svou první knižní ilustraci. Lépeřečeno, mám jich hotových už víc, ale zveřejňovat vám je budu postupně.

Jedná se o ilustraci ke knížce "A - písmenko pro tebe", která pojednává o abecedě jako o hravé formě, jak děti první třídy naučit vše možné. Od vybarvování obrázků, přes zpívání, až po vaření krupicové kaše. A to všechno jenom díky písmenkům! Ke každému je tam pak Milošem Holasem složena krátká básnička, kterou já ilustrovala.

K prvnímu písmeku, áčku, je níže zveřejněný obrázek a povídačka.

Andělíček

Obrysová varianta (omalovánka) je k nahlédnutí zde.

Miloš Holas: A - písmenko pro tebe

A - písmenko pro tebe,
anděl letí do nebe,
andělka mu štěstí přála
a šátečkem zamávala,
aby neulét
a vrátil se zpět.

Snad se vám to líbí. Příště zveřejním béčko a časem i céčko, čéčko, déčko, éčko, efko. A dál? Nic. Tam jsem se ještě nedostala.

Pěkný víkend,
Ambar


Bylo to zvláštní

1. září 2010 v 19:48 | Ambar
Bylo to... zvláštní. Ano. Pootevřela jsem dveře naší třídy a nakoukla dovnitř. Seděli tam nějací starší studenti, nejspíše maturanti nebo něco jim příbuzného. "To není naše třída", oznámila jsem vedle mě stojící spolužačce. "Ale ano, je.", odvětila mi. "Dobře, je to naše třída, ale nesedí v ní naši lidi", stála jsem si na svém. "Co blázníš? Samozřejmě, že to jsou naši lidi." A postrčila mě dovnitř. Rozhlédla jsem se znovu. Byli to naši lidi, ale nepodobali se jim. Byli vytáhlí nejmíň o několik decimentrů, slušně oblečení, spořádaně se chovající, vlasy o něco delší než loni a vypadali tak... dospěle. Byli staří jako já, jenže já v sobě ještě cítila to bezstarostné dítko. Za ty dva měsíce jsem zapoměla, jak stará jsem doopravdy, natož jak staří jsou mí stejně staří spolužáci. Ušlo mi, že jsem já i ostatní o dva měsíce starší. O dva měsíce blíže ke všemu. Ke konci školního roku. K maturitě. K vysoké škole. K promocím, trvalé práci, vlastním dětem. Ke stáří. K SMRTI.

Je to zvláštní. Ale k mému údivu ne děsivé. Můj čtrnáctiletý život mě... baví. Najednou.