Červen 2010

Královna umění

30. června 2010 v 21:08 | Ambar
Buďme upřímní. Dneska jsem s vámi nechtěla mluvit. Měla jsem v plánu vložit sem jen kresbu a řeči okolo si nechat. O čem také diskutovat, že? Áno, máte zcela pravdu, o zážitcích z dnešního dne, o mých pocitech a o tom, co se událo. Událo se vysvědčení, dámy a pánové. A přesně o tom jsem s vámi mluvit nechtěla.

Ale přesto o tom mluvím. Situace se totiž změnila. A to celé protože ti profesoři jsou zkrátka zvláštní. Ano, mohla bych říct hrozní, ale na druhou stranu jsem jim vděčná, takže bych je spíš zvedala do výšin, než pohřbívala kdesi v podzemí. To však nic nemění na faktu, že je nechápu. Nejdřív naslibují hory, doly, a hromadu špatných známek, a pak kuk! Překvápko! A nedají vám je. I když ne, že byto tak nebylo lepší. Můj den dnes sršil rozjařeností. Překvapení miluji, když jsou kladná :)

Ale teď už Královna umění, respektive Královna výtvarného umění. Zkráceně královna výtvarničiny.

Královna umění

  Áno, oči vás neklamou, smysly vás neklamou, to na konci vlasů představuje (resp. mělo by) štětce, tužky a redispero. A pokud se ptáte, co představuje (resp. mělo by) to červené cosi vyskytující se napravo od jejích úst, tak to prosím měla být tvář. Měla. Na druhé straně obličeje byla jaksi zapomenuta, takže to teď zastupuje roli bradavice nebo tak něčeho.


Strom, prsteny a jeden recept

29. června 2010 v 16:04 | Ambar
Nuže. Strom malovaný na hedvábí na výtvarném kurzu někdy začátkem roku.

Hedvábný strom

Nic moc to není, berte to spíš jen jako dokumentaci mého výtvarného života. A to mě napadá... našla jsem si vysokou školu. Ne že bych neměla ještě pět let času, ale člověk je pak takový klidnější, když má vymyšlenou svojí budoucnost. Už jsem si našla i kolej, kde budu bydlet :D Jsem prostě taková, musím mít jistou představu předem. Už od svých deseti let mám jasně nadefinované své budoucí děti, tím myslím jejich pohlaví, vzhled, povahu, věkové rozestupy, a tak dále. A moc dobře vím, že až to tak pak nebude, hrozně mě to zklame. Ale tak pojmenovat a oblíkat si je můžu jak chci, že :)

Ale vraťme se k té VŠ. Strávila jsem jejím hledáním dost času. Chtěla bych být ilustrátorkou dětských knížek, ale když jsme se o tom s maminkou bavily, tvrdila, že většina ilustrátorů má tuto profesi spíš navíc, jako bonus ke svému běžnému zaměstnaneckému povolání. A že prý navíc ilustrátorská VŠ neexistuje, takže bych mohla studovat jedině nějakou malířskou či kreslířskou, jenže tam jde úplně o jiný styl než u dětských ilustrací. Tak jsem tak každou svou volnou chvilku probloumala a přemýšlela, čím bych teda mohla být. A pak jsem si otevřela internet, a voila, ilustrátorská VŠ existuje! Něco o ní najdete zde: http://uud.zcu.cz/mm_ilustrace.php


Puchejře, štípance a pár plesnivejch chlebů

27. června 2010 v 13:16 | Ambar
Dobré odpoledne, dámy a pánové,
omlouvám se za mou delší nepřítomnost. Byla jsem na školním výletě. A co jsem si s sebou přivezla? Dva puchejře, deset štípanců, tři plesnivé chleby, jednu nevolnost, dva zničené stany, čtyři nové kamarády, ale hlavně! Hromadu úžasných zážitků. S chmurem v obličeji pak ale musím poznamenat, že jen jednu jedinou použitelnou fotografii. A to prosím tuto:

Strom

A to by bylo ke školnímu výletu asi tak všechno. A co se mi jinak honí hlavou? Myšlenky ohledně prázdnin, na které jsem konečně dobře naladěna. Vysvědčení se sice nepovelo tak, jak jsem doufala, a proč jsem se poslední měsíc tak snažila, ovšem nic není ztraceno a příští rok to můžu zkusit znovu. První čtvrtinu volna strávím na vodáckém táboře, a tu poslední zas v Krkonoších. Mezitím bude dost času pro ilustrování mé první knížky. Jedná se o publikaci určenou pro prvňáčky učící se abecedu, kde ke každému písmenku bude několik úkolů a písnička daným písmenem začínající. Mým úkolem bude nakreslit ke každé písničce ilustraci. Jen tak mimo řeč, těch ilustrací po mě bude žádáno okolo třiceti. Na měsíc práce snad až dost :)

Jen tak mimochodem, k internetu připojena nebudu, a tak se tu články objeví jen výjimečně. Doufám, že i přes to mi zůstanete věrní a v září se na vás budu moct těšit se spoustou zveřejnitelných obrázků.

Na závěr už jen poznámka, že začínám vážně uvažovat o koupi foťáku typu lomo, aneb lomografu. Oč jde? Přečtěte si na lomography.cz.

Pěkný zbytek víkendu,
a taky pěkné vysvědčení.
Ambar


Déjà vu

20. června 2010 v 20:44 | Ambar
Viděno, spatřeno. Konkrétně zde. Ale ne zrovna dvakrát povedeně. Proto zde máte náhled nový. Náhled s nádechem déjà vu, aneb již viděno.

Krajina

Je to akvarel z ledna 2010, vytvořeno na jednom výtvarném kurzu. Všichni, co ho viděli, ho přirovnávají k Zrzavému, kreslí stejné kopečky. Záměr to ale nebyl.

Den jsem dnes strávila nicneděláním, ukončila ho pak pobytem v bazéně se sestřenkou. A taky třesením se před zítřejším uzavíráním známek.

Přeji pěkný večer,
Ambar


Tik tak

17. června 2010 v 18:45 | Ambar
Tik, tak, tik, tak, tik, tak, tik, tak, tik, tak, tik, tak, tik, tak, tik, tak, tik, tak, tik, tak, tik, tak, tik, tak, tik, tak, tik, tak, tik, tak, tik, tak, tik, tak, tik, tak, tik, tak, tik, tak, tik, tak, tik, tak, tik, tak, tik, tak, tik, tak, tik, tak, a tak dále, však vy víte jak.

Tik

Vyrobila jsem si z keramiky hodiny. A ty hodiny netikají. Bohudík.

Alespoň se mi ten čas tak nepřipomíná. Ten čas, co běží tak rychle. Za chvilku je vysvědčení. A já stále nevím co na něm bude. Nejhorší je ta bezmoc. Písemky už jsou napsány, jen čekat na výsledky. A ty se dostaví v pondělí. AŽ v pondělí. Jak ten čas najednou zpomalil :D


Můj vlastní svět

15. června 2010 v 21:54 | Ambar
...mým vlastním světem.

Můj vlastní svět

Můj vlastní svět mým vlastním světem, bez zábran, bez překážek. Svět s neomezenou fantazií a možnostmi. Svět bez námitek druhých, bez jejich názorů a myšlenek. Svět, kde je všechno možné, kde kraluje vítr, vánek, kde všichni uctívají fantazíra. Svět, anebo klidně těvs, je-li libo. Těvs, kde může být všechno a nebo také nic, a kde to nic může být hmatatelné a něco neexistovat. Těvs, anebo klidně svět, je-li libo, který si žije svým vlastním životem, pryč od okolního všeho, jejich názory nevnímaje. Svět za zevřenýma očima.


Chaos.

14. června 2010 v 17:08 | Ambar
A já. Osamocená. Nepochopená.
Lžu, zas tak hrozné to není.

pampeliška

Sluníčko zalezlo, ale mně jeho veselá nálada zůstává. Jen ukrytá někde vevnitř, a nechce se jí ven. Překrývá ji dnešní den. Hrozný den. Příšerný den. Školní den. Den plný písemek a zkoušení. Plný kompozic a špatných známek. Den plný zklamání.


Červený puntík

12. června 2010 v 13:50 | Ambar
A kolem něj temnota. Kolem něj chaos.

Červený puntík

Pocity smíšené, především školní. S trochou štěstí a přimhouřenými oči učitelů bych to mohla vytáhnout kamsi vysoko ke krásnému vysvědčení. S trochou smůly se ale propadnout do temnoty. Balanc na ostří nože. Nic ještě není rozhodnuto. A já na to mám poslední týden.


Krasohled

9. června 2010 v 22:26 | Ambar
A koukat na svět veseleji.
Však i on poté bude se k nám chovat příjemněji.

Krasohled 1

Krasohled je úžasná věc. Místo slz se jen dívat na tu pohybující se změť korálků, úžasně pravidelných obrázků, až to nemůže být pravda. A nejlépe proti sluníčku. To teď nechybí.

Konečně

5. června 2010 v 11:52 | Ambar
Konečně? Ne.

Noha

Slovo konečně vychází ze slova konec. Takže si to můžete vyložit i jako: Jsem v koncích. Konečně. Vysvědčení se šílenou rychlostí blíží. Prázdniny se šílenou rychlostí blíží. Další školní rok se šílenou rychlostí blíží. A čas utíká, utíká... a já nevím co s ním. Jakoby se těch čtrnáct let nestalo. Nestalo nic. A já teď jen vykopnutá do světa přemýšlím co s životem. Co s ním.

Ambar

V osmém nebi

2. června 2010 v 19:37 | Upřímná Ambar
V osmém nebi
Ač tu máte obrázek nazvaný "V osmém nebi", nemůžu říct, že bych se snad cítila šťastná. Jakkoliv šťastná.

Velké vyvrcholení se totiž nedostavilo. Vyvrcholení, na které jsem se rok těšila. Vyvrcholení, kvůli kterému jsem se rok snažila. Vyvrcholení, v které jsem rok věřila. Vyvrcholení, které si snad i zasloužím. Ale nepřišlo. Nepřijelo. Nijak se nedostavilo.

Má to cosi společného s notami, klavírem, závěrem, koncertem. S radnicí. S diváky. S potleskem, aplausem. Zkrátka s něčím, co nebylo. Co se nestalo. A jakoby se ani stát nemělo. A to je na tom to nejhorší. To, že někdo něco slíbí. A pak to nedodrží. To, že je někdo moc milý. Ale neupřímnost z lítosti též bolí.

To, že nic nechápete, a zběsile se ptáte. Co se jí to stalo? Co jí tak poblouznilo? Ale já vám to nemůžu říct. To by to pak bylo ještě horší. Tak snad už jenom pusu na dva západy. Nechci vás nakazit pesimismem. Už se stalo.

Tak aspoň budu upřímná.
Ambar.
Upřímná Ambar.