Buďme upřímní. Dneska jsem s vámi nechtěla mluvit. Měla jsem v plánu vložit sem jen kresbu a řeči okolo si nechat. O čem také diskutovat, že? Áno, máte zcela pravdu, o zážitcích z dnešního dne, o mých pocitech a o tom, co se událo. Událo se vysvědčení, dámy a pánové. A přesně o tom jsem s vámi mluvit nechtěla.
Ale přesto o tom mluvím. Situace se totiž změnila. A to celé protože ti profesoři jsou zkrátka zvláštní. Ano, mohla bych říct hrozní, ale na druhou stranu jsem jim vděčná, takže bych je spíš zvedala do výšin, než pohřbívala kdesi v podzemí. To však nic nemění na faktu, že je nechápu. Nejdřív naslibují hory, doly, a hromadu špatných známek, a pak kuk! Překvápko! A nedají vám je. I když ne, že byto tak nebylo lepší. Můj den dnes sršil rozjařeností. Překvapení miluji, když jsou kladná :)
Ale teď už Královna umění, respektive Královna výtvarného umění. Zkráceně královna výtvarničiny.

Áno, oči vás neklamou, smysly vás neklamou, to na konci vlasů představuje (resp. mělo by) štětce, tužky a redispero. A pokud se ptáte, co představuje (resp. mělo by) to červené cosi vyskytující se napravo od jejích úst, tak to prosím měla být tvář. Měla. Na druhé straně obličeje byla jaksi zapomenuta, takže to teď zastupuje roli bradavice nebo tak něčeho.











