close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

První odstavečkový

5. dubna 2010 v 21:00 | Ambar

Odstaveček o pravdě

O pravdě, o které jsem si až do teď říkala, že je to lež. Nebo alespoň pololež, a možná i nelež, jen zkrátka ne krutá svatá pravda.

Pravda o tom, že až když někdo zemře, zjistíte, jak moc ho milujete a jak moc obtížné je bez něj žít. Toto naštěstí byla jen polosmrt, ale mému citlivému srdíčku to stačilo. A co je nejhorší, že jsem z té polosmrti měla i radost. A to není pěkné, radovat se, když váš jediný bratříček hoří. Ale teď si to prosím nevykládejte špatně. Ne vy, co znáte mě i něj. Necítila jsem ryze radost, možná bych to spíš nazvala úlevou, nebo tak. Tak nějak podobně. Chmhm, napínám vás? Nuže, projednou vás ušetřím. Už vím, jak hrozné je čekání, netrpělivost, překvapení. Teď už ano. A vidíte, to je další věc co mi celé to štěstí-neštěstí přineslo. Štěstí-neštěstí, hrátky mého pubertálního bratříčka s ředidlem a zápalkami. A toto je vskutku vražedná kombinace, to mi věřte. V tomto případě naštěstí jen polovražedná. Ale to jsem ponejprv netušila. Slyšela jsem jen křik, hysterický pláč, telefonáty kamsi, a tak, všechno doprovázeno obrovským zmatkem, a mně jen hlavou běhaly dva protisměrné proudy myšlenek, jeden negativních vlastností mého bratra, a vynikajících schopností namočit se do průseru, druhým směrem bleskaly možné výsledky, důsledky, co že se to děje. A dělo se blafnutí ožehající vlasy, obočí, a obličej vůbec. A pak taky ruce. Ale nebylo to blafnutí jen jako blafnutí, ale jako blafnutí. Popáleniny celé škály, první, druhý, i třetí stupeň. Ale o tom už nemluvě. Nemluvě o hlouposti mého bratříčka, která ho jednou zabije. Spíš tehdy, kdy jsem ještě nevěděděla, co že se to děje, ale věděla, že se něco děje, něco velkého, tehdy, jsem chudák zblblá z všech těch kriminálek čekala něco většího, vážnějšího, a měla úplně jiné závěry, a tehdy jsem si teprv uvědomila, že se i někdo hloupý dá milovat, a někdo šílený postrádat. A to je, dámy a pánové, svatá pravda.

Odstaveček o Alfonsce

Tento odstaveček bude o něco méně hloubavý, závažný, zato ale nebude k pláči. Cha. To opravdu ne. Jak jste se, moji milí věrní čtenáři, mohli dočíst minule, prázniny jsem až do nedělního odpoledne strávila na Alfonsce, hotýlku v Krkonoších. Nu a co je tam nového? Začali prodávat výborné skořicové Hořické trubičky plněné čerstvou domácí šlehačkou. A taky jsem se konečně dozvěděla, jak se jmenuje ten jejich přenádherný pes - Richy. Je to rasa ridgeback, což je něco opravdu skvostného, má krásnou čokoládouvou barvu, velkou, svalnatou postavu, pěkný tvar hlavy, upřímné oči, a to nejlapší nakonec - na páteři pruh srsti roustoucí v protisměru. Krása. Nu ale tenhle odstaveček není o Richym, nýbrž o Alfonsce, a tam jsme prosím vyráběly. Chtělo by to fotky, že? Chtělo, ale chtíč je méně než lenost. Alespoň v mém případě. Snad zítra. Anebo pozítří. Anebo prostě někdy. A co že se to vlastně vyrábělo? Pana Chládka, respektive paní Chládkovou, roztomilou culíkatou brunetku. A pak dřevěnou krabičku, nakonec zvítězil námořnický vzor, avšak lehce vylepšený. To uvidíte až zítra. Nebo možná pozítří. Nebo možná někdy, však víte. Pak jsem vylepšovala obyčejné textilní tašky, jednu do školy na výtvarnou výchovu, druhou na tělocvik. Teda ta tělocviková moc nedopadla, nelíbí se mi barvy - udělala jsem tam tenisovou pálku s míčkem, a to je pestrobarevná část, a potom baseballku, která je ze dřeva, a to k sobě moc nepasuje. Ta výtvarná, ta se mi ale líbí moc, paleta s barvami, otvorem pro palec je prostrčen štětec s tužkou. A vajíčka? K těm jsme se ani nedostaly. Natož nějaké focení. A to je, dámy a pánové, svatá lenost.

Ostaveček o Velikonocích

...aneb o něčem, co mi moc neříká. Když jsem byla malá, a koledovala jsem spolu s kluky, bavilo mě to, ale teď? Ne že by to celé byla nuda, otrava, nebo tak, tak si to prosím zase nebrete, ale nějaká slavnost nebo svátek to pro mě také není. Je pěkné se sejít u známých a příbuzných, u babičky poobědvat, to ano, ale to se snad děje víckrát do roka, nejen v toto postvátné pondělí. A ty sladkosti, těch je sice hromada, ale to mě jen donutí porušit mou dietu (kterou stejně nedržím). Ale ne. Něco se zvrtlo. Vyzařuje ze mě nechuť k Velikonocím, a tak já to nechci. Velikonoce jsou pěkný svátek, u toho prosím zůstaňme. A to je, dámy a pánové, svatý konec.
Užijte si školu,
splňte svá přání.
Ambar
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lind@ Lind@ | Web | 6. dubna 2010 v 17:19 | Reagovat

Pěkně dlouhý odstaveček =) V tom druhém odstavečku ti závidím^^ Kdybych nebyla na návštěvě u kamarádky, taky by mě velikonoce lechce nudily...

2 Žirafka Žirafka | Web | 8. dubna 2010 v 14:40 | Reagovat

Děkuji moc. Já teď nemám co říkat, protože na pc vůbec ted v tom horku nechodím. Venku je krásně a tak mě to doma neba a i mamka mě vyhání :D. No ale jinak děkuji za komentář :-), ps: příště byych ocenila ho trošku oddělit na ostavečky, protože jsem se v něm chvílema strácela, ale to nevadí :D, hl. je  že píšeš :-), díky

3 Žirafka Žirafka | Web | 8. dubna 2010 v 20:05 | Reagovat

Taky jsem se jednou rozhodla udělat "smazat blog" a fakt bych nikdy předtím neřekla, jak se mi uleví

4 lea lea | Web | 9. dubna 2010 v 20:30 | Reagovat

Panebože, co dělal? U nás se něco podobnýho stalo jedný holce..Akorát to zavinil její táta..Zapaloval dřevo a polil si ho benzínem..Na holku to taky..hm..blaflo. A teď to má nadosmrti.
.
Svatá pravda.
Vždycky když si uvědomím, že bych s tím člověkem už třeba nikdy nemohla mluvit...Je mi ještě víc líto když mu řeknu něco ošklivýho..A proto nerada odněkud odcházím pohádaná..Abych si to pak náhodou nevyčítala..

....

Chách.Tak tohle neznám.No fakt ne.Neuploudovat fotky tak nemám co :D
Ale jako!Mohla bys tu lenost jednou porazit víš co.Pro dobro věci.Jako my jsme ty věci!Ano.Já jsem ta největší věc..:DD JO! Já to chci vidět! :D

....

Ách.Velikonoce.Naštěstí už minulostí.
jo!A zas přijdou za 360 dní.Uáááááá.
Nic proti nim *letos pršelo cháchá* ale přijde mi to prostě jako trapas stát mezi dveřma a nechat se mlátit druhým koncem pomlázky pak slušně poděkovat dat perníkovýho králika či vejce a nazdar :D

Dneska jsem o tom psali sloh..
Bóžínku.V naší třídě velice náročný úkol.Když řekneš nahlas slovo "vajco" všeci se začnou smát :DDDDD

______________________

Áchhh..Děkuji ti za ten nejnádhernější komentář kterého se mi kdy dostalo !

Víš že ty rohy se mi taky začínají líbit? Asi to začnu praktikovat...Vypadá to víc..ehmm..retro :D
Ano, ano s tím rámečkem máš svatosvatou pravdu..Asi jsem to zveřejnila po moc malým odstupu než jsem to tam tak naflákala..Hehe, ale ještě se je chystám zveřejnit ve větším provedení, tak se to snad vykompenzuje :D

Klavír.
Ach.Noční můra.uááááááááááááá

A víš co!Miluju psaní dlouhejch komentářů :D Pokud se nesmažou při odeslání.
CTRL + C to jistí :D Takže se dočkáš :D Nebudeš ušetřena mého blabla komentáře.
Ouha ^ ^
Hmm..Doufám že je máš aspon z poloviny tak ráda jako já..a jestli ne.Ehm.

5 lea lea | Web | 9. dubna 2010 v 20:31 | Reagovat

Hmm.
To je asi vážně trochu moc.
:DD Příště to zkrátim..Na moutěkotě!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama