29. března 2010 v 16:44 | Ambar
Krev mi stuhla strachem v žilách. A to doslova. Původně to totiž měl být odběr. Odběr krve (uááá!). Ale žíly asi pochopily varovné signály mého mozku a utíkaly se schovat. Někam hluboko, do svalové tkáně, obmotat kolem kostí, a ještě hlouběji. A tak když mi sestřička jehlou prohledala obě paže, ruce, dlaně, a nic nenašla, a když už, krev z toho rozhodně netekla, rozřízla mi špičku prsu, zmáčkla ho, a.. fuj. Nebudu vám tady popisovat odběr mé drahocené krve. Anebo vlatně výmačk krve. Drahocené. Jen to zkrátka bylo první co mě napadlo, ždyž jsem se rozhodla napsat článek, a jak by taky ne, když jakmile jsem zmáčkla postiženým prstem tlačítko na klávesnici, všechno to zase začalo. No nic. Jdeme dál.
Dál dnem. Škola. Dlouho jsem tam pro týdenní absenci kvůli nemoci nebyla. První hodinu jsem si připadala jak prvního září. Zkrátka něco nezvyklého, a nevím proč mi připadalo, že na mě všichni civí (mam to dávat za vinu mé nové, úžasné mikině s krátkým rukávem?). Ale po pár hodinách (to zní divně) jsem se zase vrátila do normálu. Bohužel. Do toho klasického stereotypu plného přerůzných vzorečků, čísel, tvrdých a měkkých i/y, šutrů (no vlastně teď již sopek a zemětřesení a ničívých vln tsunami),francouzských slovíček (nejlepší je vazba ž žu), a kdovíjakých jiných žul. Teda blbostí, pardon, už z toho zeměpisu blbnu. No a potom bych měla správně jít na plavání, ale já nesnáším správné věci, takže jsem nešla. Jsem přece po výmačku, a pak také po angíně. Myslím, že to pak není takový hřích, ne? Snad. No a šla jsem tedy nakoupit nějakou výtvarničinu na prázdniny. Jé, to jsem vám vlastně ještě neřekla, že? Ona maminka je sbormistrině školního sboru, a občas jezdívají na soustředění. V poslední době si oblíbili jeden docela luxusní hotýlek v Krkonoších (konkrétně v Benecku), a já (již nepěvkyně) si s sebou brávám kamarádku, a zkrátka si užíváme volna. Pokoj jenom pro sebe, s televizí a tak, většinu času profotíme. Ne ale žádné moc umělecké fotky (letos bych se o to možná mohla pokusit), spíš jen tak ze zábavy, blázniviny, a tak. Taky občas ze srandy natáčíme reklamy na vše možné. Jak říkám, užíváme si. Ale hlavně výtvarničíme. Navozíme si tam spoustu věcí, a zkušíme nějaké výrobky. Takovou menší tradicí je výroba zvířátek z takových polystyrenových koulí, nožičky z chlupatých drátků, natřené akrylem. Zvířátka jsou velká něco přes deset cm (určitě někdy zveřejním fotografie). Už mám ježečka, kočičku, méďu, krávu a ovci. Letos bylo na plánu prase, ale nakonec svou tradici prušíme. V obchodě jsme totiž zjistili že se znovuzrodila akce Pan Chládek, tak jsme šly do toho (doma máme dvě krabice plné čtyřiceti Kinder mléčných řezů. Co s tím? Hádejte!). Na nového pana Chládka je totiž potřeba dvojnásobek obalů než minule, ale za to je o něco málo větší, a hlavně je s výbavyčkou. Má mobila, ceduli, a kytičku. No a tak jsme dva vzali, a na Alfonsce (to je ten hotel) je pomalujeme. Dále máme na plánu takovou pěknou techniku malování kraslic, je to celé krásně přírodní, s klasy obilí (nakreslenými anilinkami). Déle máme textilní tašky, já je budu ve škole používat na tělocvik a výtvarku, a tak na jednu namaluju štětce, barvy apod., na druhou nějaké sportovní náčiní. A do čtveřice všeho dobrého (:D) jsem koupila dvě dřevěné krabičky. Pořád váhám, jestli tu svou pomaluju akrylem na námořnicko (modro bílé proužky) anebo vyzkouším ubrouskovou techniku s ubrouskem plným růží. Víte co? Hlasujte v anketě (ne že bych neměla svou hlavu a nakonec vás stejně nejspíš neposlechla). A pak si užijte pěkný zbytek dne, pokud možno na tak deštivého jako tady na severu (už jsem zjistila proč je Liberec tak klimaticky špatné město. Na jedné straně máme nejchladnější horu ČR (Sněžku), a druhé "nejmokřejší" (Jizeru).). Takže pěkný den :)
Vaše vámi zcela jistě milovaná Ambar
uaa to me taky nesly moc videt zily,ale nastesti mi prsty nerozrizla :-D.. kdyz sem sla do skoly po trech tydnech tak sem si pripadala nak podobne :-D.. zkusila bych tu namornickou teda podle toho na co to je no :)