Bystré oko mám, a možná i trochu trpělivosti, avšak když se koukám na obraz života, nevím, kde štětcem máznout znovu. Dílo zdá se býti hotové, avšak tak nedokonalé, a akryl gumou nevygumuji. Ano, každý dělá chyby, ale já se z nich nepoučím, a tak jen padají slzy, slané slzy, a dělají fleky na obrazu, některé ho i rozežírejí a tvoří díry. Já ale postrádám jehlu a nit, a i když by to tak nemělo být, díry jen zapatlávám kupou barvy, což nezabírá, jen trousí za sebou špínu. A ONA tu najednou není, žádný rádce, a ON jak by smet, žádná motivace, a tak nejradši bych ostrým nožem dílo pohřbila, dříve, než zaleknu se zasypat ho hlínou, ale doufám, doufám, je ve mně jakási naděje, ponoukající k počkání, počkání na něco pěkného, co ještě příjde, ale já se nemůžu zbavit pocitu, že není nic tak pěkného, aby se nestala má náročná naděje zmařenou, není, natož, i kdyby, že mě něco takového čeká. Je mi nad slunce jasné, že mi zde NIKDO nerozumí, že jen plácám něco o životě, barvách (i když věřte, má existence momentálně moc pestrá není), možná se jen potřebuji vypsat, možná na vás přenést atmosféru neporozumění okolí. Nikdo mě nechápe, nikdo nic neví, jen já den co den sedím na mým obrazem, a snažím se najít, jakou křivku zlapšit... Až na to příjdu, dám vám vědět. Pak totiž (zcela jistě) bude můj život dokonalý. Kéž by.
Obraz života
18. března 2010 v 19:53 | AmbarKomentáře
Jéjda... tak to je špatný. Ale jinak mě se zatím vše, co jsi sem dala moc líbí, ale chápu, taky mám občas pocit, že já mám vše hrozné, občas je to pravda, ale u tebe si to nemyslím!
Někdy takový pocit mám, ale s tím se nesmíš trápit.


nevíš, jak svůj obraz zdokonalit? to máš ještě dobrý.. horší je, když nevíš, co namalovat (nebo napsat..)..:(