Odešla jsem jako vítěz. Poslední scéna dav uchvátila a donutila ho k burácnému potlesku. Vítěz (se vstyčeným praporem). Ač možná... zasloužím si to? Zasloužím si prapor vlající ve vzduchu a erb na hrudi? Šla jsem tmou (ač sídlištní tma není moc tmavý, tajemný, atmosféru dokreslující prvek) a přemýšlela o tom všem. V poslední době se mi vše nějak záhadně daří (až na tu čtyřku ze zeměpisu). Ona, on, ono. Ona - já, ukázala se v lepším světle. Anebo si spíš konečně uvědomila, že v lepším světle postává. Ono - styl, soudržnost - najednou tu je, zčistajasna sedí. On - tušila jsem že to nadejde, a ach, nadešlo. A znovu on, velký zmatek provázející tento článek, a nejen ten, hýří v celém mozku, zmatek, ale může být zmatek i positivní? Ne, nemůže, ale přesto je... Nojo.
Vaše (vítězná) Ambar

