Šla jsem zimou a zase se třpytil. On - sníh. Občas mi příjde, že se třpytí jen při mé dobré náladě. Není to však žádnou magií, jen "prostá" fantazie, kterou po mých špatných dnech nejspíš potlačuji. A předevčírem byl dobrý den. Přímo božsky dobrý. Jednoslovně excelentní. A lehce kulturní :) Ráno se šlo lyžovat. A ač zprvu rodinný výlet nevypadal jako nejlepší možná varianta trávení volného času, absence radosti rychle vymizela.A to díky vymizení mého strachu z rychlé jízdy. Už jsem se jen nechala hladit svěžím větrem jak dechem Pánaboha po použití peppermintové žvýkačky. Také mě překvapila plnohodnota života nevidomých. Nu slepec na lyžích, neříkejte, že to není dosti plnohodnotné. Zároveň však bezpečné, samozřejmě. Aah, nějak jsem se u toho lyžování zasekla, a to není zdaleka ani polovina dne... Jenže já nějak nemám chuť vám to tu všecko popisovat. Snad jen pro informaci: návrat domů, horká sprcha, nákupy, vaření (Pene ala Pesto, ale bratrova definice >špagety se zelenym hnusem< by byla možná přesnější) a na závěr divadlo s pochybným názvem představení, který zde raději neuvedu. Potom měla ještě následovat kavárna, ale tehdy tam byla zábava (jaká?! :D ). Toť vše.
Vaše (opožděná) Ambar


Ahoj,
na tvůj blog jsem se dostala náhodou - přes Autorský klub. Trochu jsem to tady projela a můžu ti říct jediné - že zírám. Máš krásný a vážně originální blog, na takový už jsem dlouho nenarazila. A ten lay mě taky uchvátil. Nemám moc ráda uzoučké stránky ani růžovou, ale tohle je strašně pěkné :)) Dovolíš, abych si tě přidala do oblíbených stránek? :-)