Aah, dneska mám toho na srdci tolik, že se obávám, že kdybych na vás měla vyplivnout všechno, působil by tento článek velmi chaoticky. Až ošklivě chaoticky. V mozku mi ale chybí jakýsi smysl pro systematičnost a hierarchii, kvůli čemuž nedokážu rozpoznat hodnoty nadřazenosti jednotlivých myšlenek, navíc jsem díky háčku na zadní kapse mých nových zelených kalhot navěky přišpendlená k točícímu křeslu, takže se zde holt smiřte s určitým nepořádkem a pokuste se ho tolerovat.
Hned na začátek bych chtěla zveřejnit poznatek, že můj blog pomalu, ale jistě přestává být deníčkem s kapkou umění, která má skápnout jednou do roka, nýbrž výtvarným blogem s občasnými útržky kratších textů. Teď se ale nabízí otázka, zda je to tak dobře... Dalším bodem programu je chmurná informace, že NIC nestíhám. Sobotu jsem celou proflákala, a v neděli pak i přes velkou snahu nic nedohnala. Což mi připomíná, že sobotní večer jsem strávila v divadle na představení, na kterém jsem jen tak mimochodem byla o den dříve se školou, takže popisovat ho tu již nemusím. Co ale následovalo a třída neshlédla byla výherní tombola. Ceny byly věcné i zážitkové, vždy ale každopádně vtipné a ponoukající brát je s jistým nadhledem. Mezi věcnými byly např. ponožky a místo zážitkových humorné scénky (výherce seděl na speciélním křesle). To bych samozřejmě ale nebyla já, kdybych něco vyhrála :) Alespoň na raut jsem pak mohla jít. Divadlo totiž slavilo 60. výročí vzniku, a tak připravilo takovýto nadstandartní program. Rautík byl vynikající, ale jaksi malý. Respektive velký, ale ne pro sál dvou set lidí, navíc když jeden z nich (můj bratr) žere za padesát (použila bych kultivovanější slovíčko, ale obávám se, že v tomto případě by nebylo dosti definující). A co bych zde chtěla zmínit na konec je velký dík vám všem. Za ani ne týden dostalo mé blogování nový nádech a smysl, navíc když je tu někdo, kdo k tomu napíše lechtivé komentáře a pak taky někdo, kdo se díky tomu prvnímu někomu zlepšil (alespoň doufám) v psaní i kreslení. Ách, a to už je asi vše, veškerá témata vyčerpána, tatík navíc konečně vyslyšel mé prosby a pomůže mi s odháknutím se.
Báj báj...
Vaše (nepřehledná) Ambar

