Únor 2010

Čachry machry s texturami

28. února 2010 v 16:49
Obrázek do této soutěže. Podobný styl textur jsem již několikrát viděla, ale až teď dostala tu odvahu a šla do toho :)

Trapná

27. února 2010 v 13:38
Jsem trapná, já vím, ale šťastná. Vy byste snad volili jinak? Dali byste přednost neštěstí nad štěsním s kapkou trapnosti?! Jestli ano, tak obdivuji vaše nesobectví, ale odsuzuji vaše mrhání cenným životem.

A on tam stál...

26. února 2010 v 17:44
...♪♫ a koukal do polí, jak krá-ál, sám v celém okolí... Korunu měl, korunu měl, i když né ze zlata, a je jeho pokladem byla tráva, střapatááá!!
/Aneb písnička, která se mi okamžitě vybavila po pohledu na tuto fotku:/
Fotografováno loňské léto v Jizerkách, už ani nevím přesně kde a přesně kým, nedávno jsem na ně narazila ve svém foťáku, a teprve si uvědomila jech kouzlo...

Madam Duha

23. února 2010 v 21:44
Opět školní diářová kresba. Vytvořeno černým fixem a aquarellovými progresy. Na objednávku od Veronici, takže s věnováním pro ní (a VELKÝM dík za inspiraci). P.S. Pod článekm je anketa!

Děvče z designu alias Ambar

22. února 2010 v 21:28
Všichni jí moc dobře znáte, a tak se může zdát, že není jediného důvodu jí zde zveřejňovat. Ale je, věřte :) Až jednou ONA vejde do hrobu a až nebude mezi námi, budeme se moci koukat na (tuto) její podobiznu a vzpomínati... ách!

Nepřehledná

22. února 2010 v 19:49
Aah, dneska mám toho na srdci tolik, že se obávám, že kdybych na vás měla vyplivnout všechno, působil by tento článek velmi chaoticky. Až ošklivě chaoticky. V mozku mi ale chybí jakýsi smysl pro systematičnost a hierarchii, kvůli čemuž nedokážu rozpoznat hodnoty nadřazenosti jednotlivých myšlenek, navíc jsem díky háčku na zadní kapse mých nových zelených kalhot navěky přišpendlená k točícímu křeslu, takže se zde holt smiřte s určitým nepořádkem a pokuste se ho tolerovat.


Krajina akvarelem

20. února 2010 v 13:40
Omlouvám příšernou kvalitu fotografie, výmluvou jest zkončení trial verze photoshopu, takže byl obraz upravován photofilterm, který ho takhle znehodnotil.

Nepochopená

19. února 2010 v 17:10
aneb Jak se stal teploměr hajzlem a já debilem. Teploměr hajzlem, protože se porouchal a měřil špatné hodnoty a já debilem, protože jsem údajně špatně počítala kalorimetrickou rovnici s dosazenými hodnotami z teploměru. Celá situace zdá se být banální, zabrala mi ale hodinu času. A čas jsou peníze :D Což mi připomíná, že jsem si konečně sehnala brigádu. Aspoň někdo očividně chápe mou inteligenci :) A brigáda je to pravá, nefalšovaná, dobře placená, a k tomu všemu ještě zábavná. Budu totiž učit kreslit tříletou holčičku. Docela se i těšim. Tak, to sem ze sebe vylila co mi momentálně ohlodávalo mozek (ano, opravdu tam nějaký je!) a teď bych mohla přistoupit k detailnímu popisu dne. Nepochopená. Nejen že nikdo nechápe mou inteligenci, ale ani zájem o kulturu. Dnes jsme byli se školou v divadle. Ano, uznávám, že to nebylo nejhezčí představení světa, ale snad když už spolužáci netleskali z potěšení, mohli alespoň ze slušnosti. Je to zvláštní, ale připadala jsem si za ně trapně (och, to bych měla napsat do Bravíčka, rubrika trapasy, stupeň trapasu největší :D). A jim jsem zas připadala trapná já, aneb >ta co tleská<. Svoboda názoru, ne? No nic, pokračujme dnem dál. Hodina angličtiny, psali jsme písemku. Ano, čekala jsem, že ta písemka bude dlouhá, ale test velikosti papíru A3, to snad není normální, ne? A potom zeměpis. Zde nemám co dodat. Občas je nadměrná egoičnost našeho profesora výhodná - měl hlad, tak jsme strávili zeměpis v jídelně :) A potom fyzikální praktika. O tom jsem tu ale už mluvila na začátku. A zbytek dne jsem proflákala (chleba s Nutellou v jedné ruce, měkký polštář v druhé ruce:)
Vaše (nepochopená) Ambar

Panna letící diářem

18. února 2010 v 20:13
mávajíc u toho rukama, které nemá :)
Ani nevím, jak je možné považovat za inspiraci tohoto "díla" starou babiznu říkajíc si francouzštinářka...
Pro plnou verzi klikněte zde

Hamlet

16. února 2010 v 21:59
Vystihující název. Co si představit? Zakladní otázku...
Ha, tu lebku budu muset ještě vylepšit.

Vítězná

16. února 2010 v 20:34
Odešla jsem jako vítěz. Poslední scéna dav uchvátila a donutila ho k burácnému potlesku. Vítěz (se vstyčeným praporem). Ač možná... zasloužím si to? Zasloužím si prapor vlající ve vzduchu a erb na hrudi? Šla jsem tmou (ač sídlištní tma není moc tmavý, tajemný, atmosféru dokreslující prvek) a přemýšlela o tom všem. V poslední době se mi vše nějak záhadně daří (až na tu čtyřku ze zeměpisu). Ona, on, ono. Ona - já, ukázala se v lepším světle. Anebo si spíš konečně uvědomila, že v lepším světle postává. Ono - styl, soudržnost - najednou tu je, zčistajasna sedí. On - tušila jsem že to nadejde, a ach, nadešlo. A znovu on, velký zmatek provázející tento článek, a nejen ten, hýří v celém mozku, zmatek, ale může být zmatek i positivní? Ne, nemůže, ale přesto je... Nojo.
Vaše (vítězná) Ambar

Blogově neutrální

15. února 2010 v 21:20
Na tváři se mi rozjel veliký úsměv. Blogový úsměv (a z pusy se mi začaly sypat písmenka...). Na všem špatném je něco dobrého. Opravdu na všem. A někdy je to něco větší než to původní něco. Což matematicky sice nejde, ale my jsme přece ve světě blogovém. A toho, že jsem vyměnila důležitý úkol z matiky za nicnedělání u počítače nakonec ani malinko nelituji :) Stačilo si najet na tuto stránku. Ano, jsem tam. Políčko o velikosti 9 krát 45 pixelů je moje. Jenom moje. Jak jsou ti lidé sobečtí, že? Ale proč nedat najevo emoce... P.S. Něco vám asi dlužím. Vysvětlení nadpisu. Čekáte blogově šťastná? Ne ne, kdepak. Něco nám ho tu zneutralizovalo. Uživatelné nejnovější verze Internetu Exploreru si jistě začínají rvát vlasy. To písmo! Velikost 30 pixelů, zarovnání na střed, zvláští, že? Ti lidé asi umí kouzla... A nebo spíš blog. V nastavení mám dvanáctku...
Vaše (blogově neutrální) Ambar

Opožděná

14. února 2010 v 21:01
Šla jsem zimou a zase se třpytil. On - sníh. Občas mi příjde, že se třpytí jen při mé dobré náladě. Není to však žádnou magií, jen "prostá" fantazie, kterou po mých špatných dnech nejspíš potlačuji. A předevčírem byl dobrý den. Přímo božsky dobrý. Jednoslovně excelentní. A lehce kulturní :) Ráno se šlo lyžovat. A ač zprvu rodinný výlet nevypadal jako nejlepší možná varianta trávení volného času, absence radosti rychle vymizela.A to díky vymizení mého strachu z rychlé jízdy. Už jsem se jen nechala hladit svěžím větrem jak dechem Pánaboha po použití peppermintové žvýkačky. Také mě překvapila plnohodnota života nevidomých. Nu slepec na lyžích, neříkejte, že to není dosti plnohodnotné. Zároveň však bezpečné, samozřejmě. Aah, nějak jsem se u toho lyžování zasekla, a to není zdaleka ani polovina dne... Jenže já nějak nemám chuť vám to tu všecko popisovat. Snad jen pro informaci: návrat domů, horká sprcha, nákupy, vaření (Pene ala Pesto, ale bratrova definice >špagety se zelenym hnusem< by byla možná přesnější) a na závěr divadlo s pochybným názvem představení, který zde raději neuvedu. Potom měla ještě následovat kavárna, ale tehdy tam byla zábava (jaká?! :D ). Toť vše.
Vaše (opožděná) Ambar

Zaneprázdněná

11. února 2010 v 15:55
>Ambar - chůva na plný úvazek<. Ano, i tak by se to dalo říci. Ve vedlejším pokoji právě spí moje dvouletá sestřenka. A k mému neštěstí hyperaktivní. A upovídaná. A umanutá. A rozmazlená. A prostě hrozná. Odhodlaná zkazit mi mé ideály o hodných dětech. Nu, to je teď. A co bylo včera? Malé děti si hrají na princezny. A na co si hrají velké děti? Na nóbl lidi (proč se jednou do roka nerozšoupnout, že?). A co dělají tito lidé? Večeří v lehce dražších restauracích. A jedí několik chodů. A nechají se obskakovat personálem. A vyžádávají si třešničku na dortu :) Ach, co by za to dali děti v Africe.
Vaše (zaneprázdněná) Ambar

Strom s trvalou

9. února 2010 v 13:27

Smějiplačící

9. února 2010 v 12:41
Smát se a brečet najednou, velice vzácný to jev. Většinou se s ním setkáváme, když se něčemu tak moc smějeme, až musíme brečet. Ale stalo se vám někdy, že byste kvůli něčemu tak moc brečeli, až se museli smát? Mě ano. Včera. A povídám vám, ve společnosti to není dobré. Zaprvé se na mě všici koukali jak na kašpara (což mě donutilo k ještě většímu smíchu) a zadruhé to úplně kazilo můj status uraženosti (což mě donutilo k ještě většímu pláči). Zajímavá to situace... P.S. Rada dne: Nikdy doma nepřipravujte čokoládové fondue! Jinak si tu situaci také budete muset prožít :)
Vaše (smějiplačící) Ambar

Digitální fotografie

9. února 2010 v 12:03
Ač tento článek měl být o úpravě fotografií, díky zvědavosti mého bratra vám tu budu vyprávět o mé přezdívce. A ta zní? Ambar [embr]. V tureckém překladu to znamená sklad. Sklad pocitů, zážitků, myšlenek. Ale přiznám se vám, že přezdívku jsem si nejprv vybrala jen díky její libozvučnosti, tento význam jsem objevila až poté. Poté jsem také narazila na dívčí anglické jméno Amber, což znamená žlutý. No nevím, žlutá se necítím být...


Nemocná

6. února 2010 v 14:53
Zákon schválnosti platí. No neříkejte že ne, když jsem přesně v den začátku prázdnin onemocněla. Angíínou. Achjo. Plány na pobyt u Zuzzany na chatě, plány na učení Zuzzany č.2 na snowboardu, plány na lyžování s rodinou, s přátely, plány na bobovačku... všechny jsou PRYČ. Inu, plány. Momentálně plánuji celodenní spánek. A taky se plánuji v osm hodin vzbudit. To abych si vzala antibiotika :/ A v osm hodin a jedna minuta zase do postele. Achjo. Nu, co vám psát? Leda tak sny...
Vaše (nemocná) Ambar

Vysílená

4. února 2010 v 19:24
V paměti vždy máme nejlépe vyryté věci blízké či nedávné. Tak proč zde popisovat den od jeho začátku, když stačí začít konecem a zajistit tak nesublimaci (nevypařování se) vzpomínek těch nejživějších. Možná tento nápad bude mít nějaký zkažený zub, ale jak to zjistit bez vyzkoušení? Takže zkouška se právě dostavuje. Sedla jsem k počítači. A předtím jsem jedla chleba s máslem a sýrem Cottage. A předtím jsem jela autobusem... A ještě uplně předtím jsem byla na keramice. Nezvykle mě to tam bavilo (a to že i normálně mě to tam baví dost). Vyretušovala jsem si adventní věnec, který jsem se před Vánocemi rozhodla pro jeho ohyzdnot zazdít, Marcrette ho ale objevila :( Potom jsem nakyslíčníkovala dřívější výrobky (Omlouvám se, že jsem při této větě nedodržela pravidlo >pozdější dřív<).

Momentálně šťastná

3. února 2010 v 19:48
Psát si blog je smysluplné. Můžete to nepřeberné množství informací vážících se k dennímu datu shrnout do článku, a tak si uvědomit, co že se to vlastně stalo. A nakonec vyvodit závěr negativního či positivního postoje. Můžete sem psát emoce a zážitky právě prožívaného dne. A to je právě ten problém. To slovo >dne<. Během dne se sejde mnoho důležitých situací, ať je vnímáme se smutkem či s radostí, plni zklamání či nadějí, vždy je prožíváme velice silně a výrazně. Ovšem až večer přijedeme domů a sednem za počítačový stůl, jsme schopni reálně popsat jen asi poslední prožívanou půlhodinku, ostatní emoce se už vytratily, takže teď bych vám ledatak pověděla, že jsem nesmírně šťastná, protože zuzule konečně obnovila blog, a taky protože mi odpadla hodina klavíru (resp. jsem byla suplovaná, ale ta učitelka mě hned po čtvrt hodince vypustila... pffff!). Ale že se během dne odehrálo spousta zajímavějších a duležitějších věcí, to už mě nezajímá. To je již (dávná :D ) minulost. Takže nadpis článku zní >Šťastná<. Respektive >Momentálně šťastná<. Ach ano, to slovíčko je tam MOC duležité. Vím totiž, že dnešní den patřil rozhodně k těm horším. Ale to už mě TEĎ nezajímá.
Vaše (momentálně šťastná) Ambar

Tajně podřimující

1. února 2010 v 20:28
Tak co dnešní den?! NIC. Dneska totiž nebyl den, nýbrž noc. Alespoň tak sem to JÁ vnímala. Všude kolem tma (to asi díky zavřeným víčkům) a všude kolem mrtvo (to asi díky tomu, že ostatní se cítíli zhruba stejně jako já > UNAVENĚ). Velmi unavěně. A když mě pak po tom celém u-na-ve-néém dni hodili do ledové vody a přikázali: PLAV! Plavala jsem (protože jsem celá vyšokovaná nechápala, jak jsem se najednou ocitla v bazénu). A plavala jsem rychle. Troufám si říci hodně rychle. Což mé tělo zrovna nemělo za potřebí, takže se teď pooo-maa-lon-ku plahočím bytem, nemám energii ani na namazání rohlíku, takže se jako řetězovou reakcí ochuzuji a další dávku potřebných kalorií. Aspoň zhubnu :D P.S. Zuzule, kde vázne tvůj slib?!
Vaše (tajně podřimující) Ambar