aneb Jak se stal teploměr hajzlem a já debilem. Teploměr hajzlem, protože se porouchal a měřil špatné hodnoty a já debilem, protože jsem údajně špatně počítala kalorimetrickou rovnici s dosazenými hodnotami z teploměru. Celá situace zdá se být banální, zabrala mi ale hodinu času. A čas jsou peníze :D Což mi připomíná, že jsem si konečně sehnala brigádu. Aspoň někdo očividně chápe mou inteligenci :) A brigáda je to pravá, nefalšovaná, dobře placená, a k tomu všemu ještě zábavná. Budu totiž učit kreslit tříletou holčičku. Docela se i těšim. Tak, to sem ze sebe vylila co mi momentálně ohlodávalo mozek (ano, opravdu tam nějaký je!) a teď bych mohla přistoupit k detailnímu popisu dne. Nepochopená. Nejen že nikdo nechápe mou inteligenci, ale ani zájem o kulturu. Dnes jsme byli se školou v divadle. Ano, uznávám, že to nebylo nejhezčí představení světa, ale snad když už spolužáci netleskali z potěšení, mohli alespoň ze slušnosti. Je to zvláštní, ale připadala jsem si za ně trapně (och, to bych měla napsat do Bravíčka, rubrika trapasy, stupeň trapasu největší :D). A jim jsem zas připadala trapná já, aneb >ta co tleská<. Svoboda názoru, ne? No nic, pokračujme dnem dál. Hodina angličtiny, psali jsme písemku. Ano, čekala jsem, že ta písemka bude dlouhá, ale test velikosti papíru A3, to snad není normální, ne? A potom zeměpis. Zde nemám co dodat. Občas je nadměrná egoičnost našeho profesora výhodná - měl hlad, tak jsme strávili zeměpis v jídelně :) A potom fyzikální praktika. O tom jsem tu ale už mluvila na začátku. A zbytek dne jsem proflákala (chleba s Nutellou v jedné ruce, měkký polštář v druhé ruce:)
Vaše (nepochopená) Ambar