Na dotek je zcela chladný. Vzhledově překrásně bledý. Na světle se třpytí jak diamant. Co je to? Sníh. Ó ano, SNÍH. Když jsem se vracela za tmy domů, teprve jsem si uvědomila jeho velkolepý třpyt a nadpřirozenou krásu. Buď jsem si jí dříve nevšimla, anebo jsem si jí kvůli jakési fobii ze zimy všimnout nechtěla. Zastavila jsem se na místě a nahýbala hlavu do stran, aby se měnily plochy odraženého světla. Vtom pouliční lampa zhasla a s ní i bělonký sníh. Samozřejmě že jsem věděla, že ten oslňující třpyt nevychází ze sněhu samotného, nýbrž se jedná o světlo vycházející z lampy, ale stejně mě to zklamalo. Vlastně bych v tomto >eposu< měla obdivovat spíše lampu než sníh. Sníh je jenom přetvařející se bytost. A já přetvářku nesnáším! Ne, já nesnáším tu lampu, protože svým zhasnutím mi úplně zhoršila radost. Snad alespoň zítra si krásu sněhu opět uvědomím, až po něm budu klouzat s dvěma prkny na lyžích. Kdo?
Vaše (zasněná) Ambar


jako teďka sme ti napala stokilometrovej koment.. a stačil jeden jedinej špatnej klick a všechno je v čudu :D
tak ti to napííšu upe skrááceně:D ptž už nemm moc času..
zuzule nesmíí zrušit blog!!
jinak snou upe skončíím... ae ji by to bylo asi stejně jedno.. ae tak co už no.. :D
a mám třídní dutku.. za to žeh sme byla v hodině kouřit a ono se na to přišlo..
a dalšíí překvápko?.. sakra séégra... týý jedna... nesééééééér mě!!! :D :D :D
pápápápápá dobrou zlatíí =**