Leden 2010

Závislá

31. ledna 2010 v 21:35
28.01.10 > s trochou přinucení možno tomu říkat lyžovačka :D více zde. 29.01.10 > dvoudenní pobyt v destinaci jménem babička. Trocha vaření, trocha bloggingu, trocha grafiky. A trochu pokeru. Trochu vííc :(. Aneb den, kdy se stala ta zkáza, a zuzule mě naučila býti závislá na Facebook Zynga poker. 30.01.10 >Pokračování dvoudenního pobytu u babči. A pokračování závislosti na pokeru :D 31.01.10 > Produktivní den (úklid, přepisování sešitů do školy...). A vyvrcholení pokerové závislosti. Během dvou hodin jsem získala obrat 50 000 dolarů! :D Ach, a abych nezapoměla, 31. ledna je poslední slastný den mého života... od zítřka držím DIETU! :D
Vaše (závislá) Ambar

Zmrzlá

28. ledna 2010 v 16:58
Naložila jsem se do té horké vody jak okurka do octa. Přesně to jsem po celodenním lyžování potřebovala. No, neříkejme tomu lyžování, spíš zachraňování si života. Nesvádějte to ale na můj lyžařský um, může za to kvalita sjezdovek - HROZNÁ. Tam, kde sněhu bylo dost, byl absolutně neupravený, a tam, kde upravený byl, prokukovaly trsy trávy společně s plotnami ledu. Jak říkám, hrůza. Mimochodem, kuje se to něco špatného :D
Vaše (zmrzlá) Ambar

Zasněná

27. ledna 2010 v 20:37
Na dotek je zcela chladný. Vzhledově překrásně bledý. Na světle se třpytí jak diamant. Co je to? Sníh. Ó ano, SNÍH. Když jsem se vracela za tmy domů, teprve jsem si uvědomila jeho velkolepý třpyt a nadpřirozenou krásu. Buď jsem si jí dříve nevšimla, anebo jsem si jí kvůli jakési fobii ze zimy všimnout nechtěla. Zastavila jsem se na místě a nahýbala hlavu do stran, aby se měnily plochy odraženého světla. Vtom pouliční lampa zhasla a s ní i bělonký sníh. Samozřejmě že jsem věděla, že ten oslňující třpyt nevychází ze sněhu samotného, nýbrž se jedná o světlo vycházející z lampy, ale stejně mě to zklamalo. Vlastně bych v tomto >eposu< měla obdivovat spíše lampu než sníh. Sníh je jenom přetvařející se bytost. A já přetvářku nesnáším! Ne, já nesnáším tu lampu, protože svým zhasnutím mi úplně zhoršila radost. Snad alespoň zítra si krásu sněhu opět uvědomím, až po něm budu klouzat s dvěma prkny na lyžích. Kdo?
Vaše (zasněná) Ambar

Úspěšná

27. ledna 2010 v 14:40
>>Óóó, krasavice, pohleď na mé mužné STEHNO.<< Ani tato citace nezní jak ze seriózního historického filmu >Muhábhárátha< na který se koukává o hodině literatury. Ale je tomu tak. To je ale včerejšek. Dneska byl úplně jinší program: VYSVĚDČENÍ. Ano, už dnes. A jak to dopadlo? Mír v hlavě, čisto v duši, takže dobře. Mě jakožto prvotřídního blázna ale potěšily více jiné věci. Například včerejší vyplňovaní dotazníku kvůli sociálnímu výzkumu mládeže, nebo dnešní kroužek důvěry, zkrátka miluju když mohu vyjádřit svůj názor k takovým těm >lidským záležitostem<. Možná že i proto jsem si založila blog :)
Vaše (úspěšná) Ambar

Stonající

25. ledna 2010 v 16:55
Co je nejlepší na nemoci? Nechození do školy. Tato odměna mě bohužel však minula. I když nemůžu říci že by byl dnešní den špatný. Inu, možná byl, já nevím, celý jsem ho prospala. Probudila jsem se až o angličtině, celá šokovaná, že sedím v jiné třídě než jsem usnula. A tak sem se v tom šoku zase uložila k spánku :D Jediné na co si matně rozvzpomínávám je >pětka z matiky<. Nevím jestli určená mě, ale nu což, i kdyby, stejnak je nové pololetí, a na vylepšení budu mít ještě hroooudu času, ne?! Jako vždy. Nepoučitelná ambar. Ano, nepoučitelná. Asi jako když jsem si včera dvacetkrát řikala, že moje sešity jsou přenádherné, ale stejně je teď všechny přepisuju. (...aneb moje smrt:)
Vaše (stonající, přepisující, nepoučitelná, umírající) Ambar

Palečky držící

21. ledna 2010 v 17:49
Když vám někdo drží palečky, už ani tak nezáleží, zda se vše poodaří či nikoli, důležitější je ta představa, že je na světě vůbec někdo, kdo o to stojí. A navíc když se to pak ještě k tomu všemu podaří vynikajíce, je to úplná slast. Achjo, jsem zase tajnůstkářská jak ambar :D A to je hodně blbý. Blbý pro mě, blbý pro vás. Pro vás protože vám určitě vrtá hlavou co že se to dneska stalo. A pro mě? Až mi jednou bude 50 (chmurná to představa:) a otevřu si tenhle blog jako deníček z dětství, asi mě bude hodně mrzet ta moje tajnůstkářká povaha zaviňující absolutní zatemňění pubertálních myšlenek. Jestli chápete jak to myslím :D Věci budoucí teď ale nechci řešit. Existují totiž i věci závažné spjaté s časem přítomným. Např. zuzule a její blog. Ale to sou věci zuzuliny. Já jen mohu přispět svým názorem: nerušit! A toť asi vše.
Vaše (palečky-držící) Ambar

Hrozně hořká

20. ledna 2010 v 21:20
Nesnášim křen. Už na pohled z něj srší nedobré zdraví a navíc ta jeho hrozně hořká chuť. Ale co nesnášim víc než jedení křenu? Být křenem. Myslím v těch věcech ohledně lásky. Jít s kámoškou, po boku s jejím klukem, samé cucy cuc, nic vábného. A kam naše společná trasa směřovala? Do divadla. Tam se naše cesty naštěstí rozpojily. Teda spíš ty jejich, já s kámoškou jsme šly na představení. Na představení, které sloužilo jako úplné antonimum (protiklad) dnešnímu dni. Mimochodem, to představení bylo smutný :)
Vaše (hrozně hořká) Ambar

Naivní

19. ledna 2010 v 19:59
Vyndala jsem z kapsy dvacku a v kantýně jí vyměnila za >Piknik<. Pomalu jsem na-sáá-va-la tu jeho uklidňující chuť. Přesně tohle jsem potřebovala. Ten bílý krém mi obalil mozek a zakázal tak vstup špatným myšlenkám, které se teď silně dobývaly ze všech světových stran. I přes veškerou snahu a úsilí totiž skončila týdenní kauza remízou, světu jsme byly dokonce prezentovány se štítkem >prohrávající tým<. Naštěstí alespoň opravdu můžu říci >my<, týmové války jsou přecejenom lepší než samostatné bitvy. A navíc se můžu utěšovat, že možná přecejenom někdo z lidu tuší to krásné slůvko >remíza<.
Vaše (naivní) Ambar

Vševědoucí

18. ledna 2010 v 20:21 | Ambar
Jak jsem už včera předpověděla, dneska dobrej den. Ba né dobrý, přímo vynikající, excelentní, vystupující z davu :D Svůj podíl na tom má samozřejmě (jako již velmi pravidelně) Veronica. Mimo ní pak dobrá známka (konkrétně 1 2x podtržená) z matiky, a řada dalších dobrých známek které tu vypisovat nebudu páč jsou vynulovány známkami špatnými. A po škole? Šly jsme vyzkoušet pár pokusů na zítřejší prezentaci z chromatografie a nakrmily jsme našeho modroskalicového krystálka. Mimochodem, je to pěknej obézní macek! :D Tohle všechno s sebou samozřejmě přináší samostatný pobyt v laboratoři chemie bez dozoru. Což vzhledem k tomu že se jedná o mě a o Veronicu opravdu není dobrý nápad. Myslim že jsme porušily minimálně polovinu vešekerých pravidel k pobytu v laborce: Konzumace jídla a pití, nadměrný zvuk (konkrétně smích:), práce bez dozoru učitele, manipulování s kapalinami bez ochraného pláště, vůbec manipulování s chemikáliemi bez dozoru a takhle bych mohla vyjmenovávat ještě dlouho, že... Při odchodu jsme ještě dostaly čokoládu (Milku, mňam!), za výpomoc při Dnu otevřených dvěří u nás na škole. Ta byla pochpitelně do minuty pryč. Asi vysublimovala :D A pak Veronica vysublimmovala na bus a já na nákupy. A pak do knihovny. A pak domů. A pak na blog :D Toť vše!
Vaše (vševědoucí) Ambar

Zblázněná

17. ledna 2010 v 21:52
Dneska jsem strávila klasický produktivní den. Chápete: úklid, učení, zpracovávání některých materiálů do školy, výroba taháčků na zítřejší písemky :) ... Mimochodem, kdyby vás to někoho zajímalo, ambar se vám zblázila. Lépeřečeno >zblázňuje< (v přítomném čase). Právě teď mi totiž došlo, že se těším na zítřejší školu. Chápete, v neděli večer a těšit se do školy?!? To není normální. Jak říkám zbláznila jsem se. Anebo za tím bude něco jiného: kamarádka, spousta věcí k vyřešení (což miluju) a taky chemie. Ano, chemie. Po škole, jelikož nám odpadá hudebka (jupííí:), strávímě s Veronicou několik desítek minut pokusama na pozítřejší referát. A taky nakrmíme našeho krystálka čerstvou modrou skalicí. Těšim se. Moc. Blázen, já vim... :D
Vaše (zblázněná) Ambar

Divadelní

17. ledna 2010 v 13:03
Je neděle, ale já vám tu budu povídat o pátku, sobotě a příští středě :D Jak nadpis napovídá, jsou to dny, kdy jsem vkročila (nebo vkročím) v nepadnoucím svetru a neformné sukni do budovy které se říká divadlo. A jaké to tam bylo? Nad mé očekávání dobré. Ale jak říkám, dobré, né přepychové, excelentní, nedprůměrné... V pátek to bylo představení >Pygmalion<, ačkoliv to >Pygmalion< být rozhodně nemohl, nejspíš nějaká změna programu či co, protože tento název k představení absolutně nesedl. V sobotu jsme jely do Prahy, divadlo na Vinohradech, představení >Zkouška orchestru<. A to bylo moc príma, protože to byla komedie (miluji) a hráli tam samí známí herci. Bohužel jsme s mamkou zjistily, že jsme tak podprůměrní občané, že je všechny známe z těch vysoce inteligentních telenovel. Ale víte co bylo na Praze úplně nejprímovější? Jídlo! Ano, jídlo. Obrážely jsme restaurace, kavárničky, pizzerie dieta nedieta, krize nekrize... a daly jsme si do nosu! A ve středu jdu do Naivního divadla. Název představení neznám, ale bude to snad (snad ?!?) fajn...
P.S. Nebojte, nezapoměla jsem, dlužím vám vysvětlení minulého článku. Ale zvykejte si že ambar je tajnůstkářská a sliby chyby...
Vaše (divadelní) Ambar

Zamilovanááá

15. ledna 2010 v 14:40
Myšlenky mi zběsile létají a narážejí do stěn mého mozku ve snaze dostat se ven. Srdce mi rychle buší, ruce se klepou. Dobře, uznávam, že to od něj nebylo přímo vyznání lásky, ale stejně, moje myšlenky to dokázalo rozhodit a tělo znejistit. Píšu vám tu článek, ale moje mysl lítá někde nad cizí panetou. Na psaní se vůbec nedokážu soustředit. Slibuju, že až se moje smysly dají opět do pořádku, pořádně vám popíšu co se vlastně stalo. Teď mě omluvte,
Vaše (zamilovanááá) Ambar

Spokojená

14. ledna 2010 v 19:12 | Ambar
Dneska den hýřil všemi náladami. Proč? Protoč: 2. Ach ano, dva. Jak krásné to číslo objedvující-se na mém pololetním vysvědčení. Dva. Natištěno hned za nadpisem >Český jazyk<. Dva. No prostě nebeská krása, kterou se nechávám unášet. Dneska jsme měli hodin Českého jazyka více než obvykle. A každou chvilkou bylo všechno jinak. Každou chvilku se měnila ta přenádherná dvojka v hanebnou trojčičku. S každým zazlobením, s každým poprosením, s každým zakecáním, s každým přemluvením skákala profesorčina ruka svírající modro-zlatou propisku po jejím známky obsahujícím notýsku a přepisovala číslice. Dva, tři, dva, tři, jak noční můra a sladký sen zároveň. Tak, co vám ještě povědět? Dny (či dni a dnové, račte si vybrati) v době těsně předpololetní jsou jen samá škola, škola a škola. A blog je od popisování dnů. Takže? Články jsou jen samá škola, škola a škola. Račte si zvykati, dámy a pánové.
Vaše (spokojená) Ambar

Pomatená

13. ledna 2010 v 21:32
Pomatená, a to rovnou 3x. Zaprvé, myslela jsem si, že ONA je přítel. Ale dnes mé tvrzení bylo vyvráceno. Tedy z polovičky. Ona je přítel, ale né pro mě. Což není problém, ovšek dokud se mezi námi nevyskytne někdo, kdo je přítel pro mě i pro ni. A dnes se někdo takový vyskytl. Veronica, přítel, Gabriella, nepřítel. Ale já nechci mít nepřátele... Pomatená, a to rovnou 3x. Zadruhé, den otevřených dveří, dnes, u nás na škole, ústavu, gymnáziu, račte si vybrati. A my, jakožto inteligentní a seriózní studenti, jsme prováděli. Co mě pomátlo byla ta přetvářka: Návštěvníci směli pouze do moderních částí budovy, kterých je secakra málo, návštěvníci směli konzultovat jen s nejlepšími profesory, kterých je secakra málo, návštěvníci směli sledovat pokusy jen nejúspěšnějších studentů školy, kterých je secakra málo... Ne, já nebyla pomatená, já přesně věděla o co škole jde, o tu největší prestiž, jako když největší šprti ukazovali pokusy téměř s větou: >Když sem Vaší ratolest přihlásíte, takový schopný študák Vám z něj vyroste!<. Ten kdo tu musel být pomatený jsou návštěvníci, chudáci, jaký šok je to čeká! Pomatená, a to rovnou 3x. Zatřetí, je to divný pocit vědět, že i vaše největší tajemství ví někdo, kdo by je vědět neměl. Tedy né že by je měl komu říct... Cestu na zastávku jsem strávila s Matyessem. Ano, s ním. Až je to k neuvěření. Pro vysvětlení, Matyess je ubrečenej, nechutnej, dětinskej, dementní, rozmazlenej.. eh, co?! Blb! A má to! Teď jsem mu to natřela! Jen nechápu proč jsem mu VŠECHNO svěřila...
Vaše (pomatená) Ambar

Šikovná

11. ledna 2010 v 15:36
Viděli jste na Nový rok v televizi tu pohádku >Princezna se špatnou budoucností< nebo tak nějak? Bylo to něco v tom smyslu, že hlavní hrdince, princezně, dělal jeden protivnej chlap samé problémy. A když se ho ona zeptala, co je zač, vysvětlil jí, že je její špatný osud. A že ho změní v dobrý jen tak, že bude konat samé dobré vstkutky. A tak tedy konala, osud se změnil a byl happy end, samozřejmě.
A mě teďkon příjde, že mam úplně stejný život jak ta princezna, ovšem s výjimkou, že jsem žadné dobré vskutky nekonala. Až donedávna totiž blog výřil samými negativními články, kdežto teď je to samé positivum. A myslím, že dnešní den byl ten slavný happy end. Akorát doufám, že ta moje pohádka bude pokračovat dalším (šťastným) dílem.

SnowStar<

10. ledna 2010 v 19:03
Ještě před chvilkou jsem byla hvězda.
Hvězda na mléčné dráze.
Klouzala jsem po ní sem a tam (a taky tam a sem, samozřejmě:)
...a na nohou jsem měla snowboard <

Nejšťastnější

8. ledna 2010 v 21:25
Dneska byl ten nejlepšejší den na světě. Asi bych tu měla psát něco jako: Fakt sem si to užila! Hlavně díkyVeronice. Člověk se hnedka cítí mnohem lépe, bez té nejistoty. A také chemické laborky byly přepychové: Jsme vytvářeli z modré skalice takový veeelký krystaly! Noa snad poprvé v životě mě bavil tělák... Jsme zkoušely volejbal. Jenže mě se nechce psát žádný text. Daleko radši bych tu udělala článek pln úsměvných smajlíků. Tak víte co? Jdeme na to:

Přesťastná

7. ledna 2010 v 19:03
Celý den sem přemýšlela, co vám tu napíšu. Závěr (který přišel o hodině matiky:) zněl: nadpis bude >Přešťastná<, a text něco jako ">Dnešek sem si skvěle užila<.
O další hodině (chemii) mi ale Alžbeth udělala čáru přes rozpočet, a tak sem se rozhodla, že mi nezbude nic jiného, než udělat nadpis >Přenešťastná<, a text něco jako >Nejdřív relativně dobré, ale pak hrůůůza< (Všiměte si, jak negatovní událost změní názor i na dobrou část dne:)
Pak ale Alžbeth znovu udělala čáru přes rozpočet, tentokrát ale v protisměru, nu a mně nezbývá než napsat: "Úžasný den! Ba ne, nejúžasnější! Byly sice i slabší chvilky, ty silné je ale přebyly! :D"
Vaše (přešťastná) Ambar

Konečně šťastná

6. ledna 2010 v 15:48
Když sem byla menší, vžycky když jsem cítila, že se další den stane něco duležitého nebo nečekaného, vymýšlela jsem veškeré možnosti jak by to mohlo dopadnout, a to i včetně těch téměř nereálných. Chtěla jsem být totiž připravená na jakoukoli variantu zážitku. A pak, i když to skončilo třeba špatně, pokud tento konec byl někde ve výčtu mých napadnutých možností, byla jsem nadšená, že jsem to uhodla, a to že je to konec špatný mě ani nijak nevzrušovalo.
Jak sem vám tu už psala, s kámoškama v reálném životě to nemám zrovna jednoduchý. Včera večer jsem cítila v kostech, že se ohledně toho dneska stane něco duležitého, nejspíš positivního. Přemýšlela jsem, co asi tak. Pak přišel výčet možností: Gabriella, anebo Alžběth, to je jedno, a ta druhá bude s nejskvělejší holkou na světě, s Veronicou. To, co se ale ve skuečnosti stalo, se v mém výčtu (napůl bohužel, napůl naštěstí) vůbec nevyskytovalo. Byla to totiž Verča, víte? A nějaká absence ve výčtu mě nijak nerozrušovala, jak se říká: konec dobrý, všechno dobré, že?
Vaše (konečně šťastná) Ambar

Zklamaná

4. ledna 2010 v 19:38
Víte, když zjistíte, že jediná dobrá věc na něčem hodně špatnym je taky špatná, řiká se tomu pech, že? A co je hodně špatný? Škola. A co je jediná dobrá věc na škole? Kámoši. Už chápete? Prostě PECH no P.S. Jup. Tak takhle nějak by vypadal článek na mém starém blogu. O tomhlec novém už ale spolužačky nevěděj, takže se teoreticky nemusim stydět trochu rozepsat do konkrétností. Hold ale nějak nemám náladu. Proč? Protože se stalo to, o čem v tomhle článku celou dobu mluvim. Tak zkratkou: S kámojdama ze třídy už je to zase v
Vaše (zklamaná) Ambar

Znovuzrozená

3. ledna 2010 v 19:42
Tak sem přemýšlela. Výsledek? Dlouho jsem Vám nenapsala takový ten článek typu: Dneska jsem zažila todlecto a támdlecto. Důvod? O prázdninách by byl takovýhle článek dlouhý sotva přes 2 řádky. Nějak tak se totiž nic nestalo. Dopoledne jsem spala, odpoledne počítačovala, v noci četla. Dneska sem ale konečně vytáhla paty z našeho starého paneláku, Takže bych napsat teoreticky měla, že?