Brother Islands

1. ledna 2013 v 21:31 | Ambar

Nevím, jestli to víte, ale potápím se. Miluju to. Miluju vodu, miluju plavání, miluju stav beztíže, miluju člověkem téměř neporušenou podvodní scenérii. Kdo to nikdy nezkusil, nepochopí. Tohle není jak koukat na podmořský svět skrz obrazovky televizí nebo se plácat se šnorchlem někde na hladině. Musíte zažít tlak padesáti metrů vody nad sebou, abyste pochopili, o čem to je.


V listopadu jsem strávila týden na lodi na Brother Islands - dvou malých ostrůvcích na jihu Rudého moře. Díky velké vzdálenosti od pevniny tu je málo turistů a tudíž krásně barevné, živé korály a obrovská hejna ryb. U hotelů to totiž bohužel většinou vypadá spíš jako pohřebiště...


Ale abych to uvedla na pravou míru, my jsme nejeli na tuhle lokalitu kvůli korálům a drobným rybkám. Ale kvůli něčemu daleko většímu, dravějšímu, nebezpečnějšímu... ale svým způsobem i krásnějšímu.


A jestli kdokoli z vás řekne něco ve smyslu "Panebože vždyť to je žralok. Krvelačná bestie. Lidožrout. Je to šíleně nebezpečný. Vždyť tě mohl kousnout. Zabít.", tak si nejprv o těhle nádherných tvorech přečtěte i něco jiného než jen americké Čelisti. Protože ano, žralok má sílu zabít vás jedním jediným kousnutím, ale podstatné je to, že nemá jediný důvod, proč by to dělal. A pokud se k němu budete chovat s opatrností a respektem, dostane se vám toho nejhezčího zážitku, jaké moře nabízí.
 

Nový život

20. října 2012 v 21:46 | Ambar
Z Liberečačky se stala Pražačka. Z gymnazistky umělkyně.

Jsou to teprve ani ne dva měsíce, ale mě příjde, jako bych takhle žila odjakživa. S neuvěřitelnou lehkostí jsem si zvykla na bydlení na intru, na vychovatelky místo rodičů, na stojany místo školních lavic, na štětce a barvy místo kalkulačky. Jsem šťastná? Jsem!

Miluju, když ráno vstanu a těším se na nový den.
Miluju ježdění metrem.
Miluju capuccino a modrou camelku po ránu.
Miluju hodiny modelování a počítačové grafiky.
Miluju čokoládové donuty z našeho školního bufetu.
Miluju noční Prahu ponořenou v mlze.
Miluju naše páteční žbré a prosmáté celé odpoledne.

Takže jestli někdo máte příležitost vykašlat se na svůj starý život, tak ať už byl tenhle život sebelepší, chyťte tu příležitost za pačesy a začněte odznova. Nenechte se ovlivnit strachem z neznámého, jako se to málem stalo mně. Skočte do toho po hlavě. Nebudete litovat.

Ambar



"Titulek článku nesmí být prázdný"

5. srpna 2012 v 19:57 | Ambar
Múza jako by mě najednou opustila. Nevím, jak článek nazvat, nevím, jak začít psát. Tak radši konec slovům, pojďme na nějaké ty obrázky (ráda bych je nazývala studiemi, ale bohužel (zatím?) nedosahují takových kvalit).


Tyhle obrázky jsem použila jako domácí práce při talentovkách. Jinak by vlastně asi ani nevznikly, baví mě kreslit spíš tuší, propiskou či akvarelem než tužkami. Nicméně talentovky se povedly, takže mě tohleto méně zábavné kreslení čeká od září každodenně.

 


Olympiáda trochu jinak

31. července 2012 v 16:40 | Ambar
Předem se přiznávám, že sport jde trochu mimo mě. Nebaví mě běhat, nebaví mě chodit na hokejová utkání, nebaví mě v televizi sledovat mistrovství světa ve stolním tenise. Jakmile ale začne Olympiáda, všechno je jinak, já sedím přilepená před televizí a hlasitě se raduji z každého gólu.
Tenhle článek ale nebude o tom, jakým sportovcům nejvíce fandím nebo jak moc mi je líto, že zatím nemáme žádnou medaili. Chci zhodnotit Olympijské hry z trochu jiného úhlu pohledu. Z toho vzhledového, výtvarného, módního, grafického.

Logo


http://2.bp.blogspot.com/-gMD_bAGkbNI/TXO00K6Ec6I/AAAAAAAAIZY/OoYdIBKS5ac/s1600/Olympic-logos.jpg

zdroj: felixip.blogspot.cz

Každý má jiný styl a jiný vkus, každý má právo na to, aby se mu líbilo či nelíbilo jiné logo. Ale přes to všechno existuje pár základních pravidel, která by se měla dodržovat a oceňovat.


Než umřu?

30. července 2012 v 14:52 | Ambar
Přemýšleli jste někdy nad tím, co všechno chcete stihnout do konce svého života? Smutné na tom je to, že nikdy nevíte, kdy ten váš konec příjde. A proto je potřeba žít každý den naplno, jako kdyby byl posledním!


London Eye, listopad 2011

Podívat se na všechny kontinenty (snad jen s výjimkou Arktidy a Antarktidy), pracovat nebo studovat nějakou dobu v zahraničí, procestovat Californii i zbytek Spojených států, Hawaii, Itálii, Indii, Tokio, Sydney, Cairns... Vystudovat filozofickou fakultu, stát se slavnou umělkyní, potápět se na nejlepších destinacích světa, skočit si s padákem... to jsou ty mý sny.